Mika Waltari se narodil 19. září 1908 v Helsinkách. Jako syn luteránského duchovního (otec zemřel když bylo Mikovi 5 let) byl matkou přinucen studovat teologii na Helsinskou univerzitu. Brzy se ale jeho zájem přesunul k filozofii a literatuře. Po promoci v roce 1929 se živil psaním fejetonů a povídek s hororovou tématikou. Své nejnámější romány napsal až po II. světové válce. Se svou celoživotní družkou manželkou Marjattou měl dceru Satu. Ke konci života trpěl silnou cukrovkou. Zemřel v roce 1979 v Helsinkách.
Z přemýšlivého chlapce z chudých poměrů se, díky jeho fascinaci historií a schopnosti nahlížet do lidských niter, odhalovat pohnutky lidského jednání a všechny své postřehy převyprávět tak poutavě, že čtenář doslova žije osudy jeho hrdinů, stal snad nejslavnější spisovatel historických románů.
Waltariho historické romány jsou v mnoha ohledech výjimečné. Promítá do nich svou skepsi a nedůvěru vůči tzv. historické pravdě a ideologiím, které ve jménu "něčeho vyššího" manipulují s miliony lidských osudů. Hrdinové Waltariho románů mají všechny lidské slabosti, jaké si lze představit. Ocitají se, většinou proti své vůli, v zorném poli mocných tehdejšího světa a stávají se prostředníky jejich boje o vládu a moc. Jejich vlastní touhy a přání se podřizují osudu a teprve na sklonku svého dobrodružného života poznávají jeho smysl. Neboť hledání smyslu života je ústředním tématem všech Waltariho knih.
Waltariho nejslavnější romám
Egypťan Sinuhet končí:
"Neboť já, Sinuhet jsem člověk, a jako člověk jsem žil v každém člověku, jenž byl přede mnou, a jako člověk budu žít v každém člověku, jenž příjde po mně. Budu žít v jeho starosti i radosti, v jeho zármutku i strachu - budu žít v jeho dobrotě i špatnosti, ve spravedlnosti i křivdě, v slabosti i síle. Jako člověk budu věčně žít v člověku a proto netoužím po obětech u svého hrobu ani po nesmrtelnosti svého života. "
Na počátku své kariéry psal Mika romány, detektivky, pohádky a divadelní hry převážně ze současnosti, ačkoli už tenkrát se v jeho tvorbě začínaji objevovat historické náměty. Do tehdejší tvorby promítal nejen své vlastní zkušenosti a zážitky, ale i atmosféru tehdejší Evropy.
Za II. světové války pracoval pro finskou rozvědku a napsal několik knih se soudobou válečnou tématikou. U nás vyšly
Město smutku a radosti,
Kdo zavraždil paní Skrofovou,
Plavovláska,
Omyl komisaře Palmua,
Tanec na hrobech,
Bosá královna.
Egypťan Sinuhet vznikl teprve v roce 1945. Waltari byl v té době už uznávaný spisovatel, ale spíše v lokálním měřítku.
Egypťan Sinuhet se stal světovým bestsellerem. Dnes neexistuje snad nikdo, kdo by nikdy neslyšel o lékaři Sinuhetovi, který procestoval celý tehdejší svět a byl svědkem jedné z nejzajímavějších epoch starého Egypta. Mimochodem, lékař-cestovatel Sinuhet je skutečná historická postava. Je zajímavé, že Waltari, který jinak rád cestoval a osobně navštívil většinu míst, na kterých se odehrával děj jeho románů, nikdy nebyl v Egyptě.
Po Sinuhetovi následovaly romány
Krvavá lázeň a
Šťasná hvězda jejichž děj Waltari zasadil do Evropy a Turecka 16. století. V románech vystupuje mnoho skutečných historických osobností. Popis jejich charakterů z pera Waltariho se málokdy shoduje s historicky uznávánými teoriemi. Rozdíly mezi východní a západní civilizací spisovatele fascinovaly a tyto dva romány měl údajně ze všech svých knih nejraději.
Pád Cařihradu volně navazuje na román
Temný Anděl, který Waltari nedokončil. Měl v úmyslu ho napsat k výročí 500 let dobytí Konstantinopole, ale 450 stranách román odložil. Do spisovatelova "Tureckého období" patří i cestopis
Cesta do Istanbulu, kde popisuje cestu Evropou, kterou podnikl v roce 1947, aby shromáždil náměty ke Krvavé lázni a Šťastné hvězdě.
Svou zálibu v mystice Waltari realizuje v románu
Tajemný Etrusk, který se odehrává v době počátků Římské republiky, kdy skuteční zakladatelé Říma Etruskové pomalu mizí v propadlišti dějin.
V románech
Jeho království a
Nepřátelé lidstva popisuje počátky křesťanství a jeho hrdinové, otec a syn, se stávají svědky ukřižování Ježíše a pronásledování prvních křesťanů za vlády císaře Nera.
Waltariho historické romány mají mnoho společných znaků.
Hrdina je buď úplný sirotek,. nalezenec nebo nezná alespoň jednoho ze svých rodičů - nezná svůj původ, který je vždy zahalen tajemstvím, které naznačuje, že hrdina pochází z nejvyšších vrstev.
Děj se nikdy neodehrává na jednom místě. Hrdina vždy cestuje, nemá nikde domov, je na světě cizincem a snad nejgeniálnější na Waltariho knihách je jeho schpnost vystihnout výjimečnost jednotlivých mít jejich "génius loci".
Melancholický hlavní hrdina má většinou komického přítele.
Všichni hlavní hrdinové se dostávají do blízkého kontaktu s mocnými osobnostmi a stávají se jejich rádci.
Ve všech románech vystupují ženy intrikánky, které si s hrdiny pohrávají jako kočka s myší.
Nadpřirozeno a mystika nechybějí v žádném románu.
"Vraťte se zpět a rozvinujte se znovu přede mnou, vy zašlá léta ! Amone, přejdi nebe od západu k východu, abych ještě jednou nalezl své mládí. Nemohu změnit jediného slova, nemohu předělat jediného činu. Ó, ty štíhlé pero z rákosu, ó ty hladký svitku papyru, vraťte mi mé marné činy, mé mládí a mé bláznovství !"
Vraťme se se Sinuhetem...
5 historických románů Miky Waltariho za výhodnou cenu 
